Zkušenosti s Hany

Zdravím vás, návštěvníci našich stránek, ráda bych se podělila o své zkušenosti se strakáčem a vlastně s prvními zkušenostmi, co se psem mám. Někomu to třeba pomůže v rozhodování, jestli si pejska pořídit, či nikoliv, nebo jestli zrovna zvolit toto plemeno.

Hledali jsme plemeno, které je rodinné, vhodné k dětem a jiným domácím zvířatům a vygooglil se nám strakáč. Začali jsme se o toto plemeno zajímat, hodně o něm přečetli a rozhodli se do toho jít. Jen jsme netušili, že získat štěně dle svých přání, je celkem nadlidský výkon. Po pár měsících hledání, kontaktování apod., se nám sám ozval majitel, kterému zbyly dvě fenky. Neváhali jsme a jeli až do Třeboně, bylo vybráno, zamluveno, zaplaceno. Když jsme pro štěně v jeho osmi týdnech jeli, byli jsme štěstím bez sebe, celí natěšení, hlavně děti. Cesta autem byla naprostá pohoda, dodnes je pohoda, cestování jí nevadí. Ale ať nepředbíhám, no nadšení ze štěněte bylo asi týden, protože jsme si kvůli tomu vzali dovolenou, abychom najeli na nějaký režim a pejsek si zvykl. Vše bylo fajn do doby, kdy my šli do práce a děti do školy a štěndo zůstalo doma samo. Pořídili jsme ohrádku, kde štěně bylo, dali jsme tam plínku na čůrání, pelíšek, vodu, hračky, deku. Po návratu bylo vše rozkousané, převrácené, načůráno, nakakáno, takto to bylo každý den až do doby, kdy se to malé štěně naučilo ohrádku přeskočit, pak bylo srandě konec, protože louže, hovínka a rozkousané věci byly po celém baráku a celou dobu i plakala. To babička od vedle, která bydlí ve stejném domě, už nevydržela a začala si Hany brát k sobě. To sice vyřešilo jeden velký problém, ale stal se z toho druhý, separační úzkost. Takže opravdu doporučuji, hned od štěněte opravdu nechávat doma štěndo samotné, po chvilkách a prodlužovat, jinak budete mít závisláka, jako my. Ona sice vydrží, už ani nic moc nelikviduje, ale prý štěká a vyje, takže je s babičkou a je klid. Další problém byl, naučit štěně čistotě, to bylo na mě moc. Všichni chtěli štěně, ale nakonec jsem se starala jen já, protože ostatním se nechtělo, že. Já vstávám do práce v 4:30 a min. třikrát za noc jsem musela ke štěněti vstávat, mno, byla jsem pěkně unavená, bylo to jak vstávat k miminku. Nejdříve štěně spalo s dcerkou, zavřené v jejím pokoji, na zemi byla vždy plínka, celkem se jí dařilo s čůráním se na ní trefit, ale i tak, štěně pláče, chce prostě raději ven. Dcera jí naučila spát v posteli, ona to tak chtěla, tak jsem jí v tom nechala, jenže, já byla náhradní máma, která se starala, po nějaké době to štěndo prostě s dcerou být nechtělo a už byla u mě. Takže se starám já a ještě s ní spím (podotknu, že musí spát pod peřinou mezi nohama ). Velmi doporučuji neučit psa spát v posteli, pak se toho nezbavíte, protože já nemám to srdce to udělat, vyhodit ji, je to jak mé děcko. Manžel si s ní udělal pořádek, on drsný je, takže k němu nesmí a spí jen na mé půlce, potvůrka. No, po nějakém čase jsme tedy zvládli hygienu, za pochvalu a pamlsky na to celkem rychle přišla a doma se stala nehoda už jen výjimečně, huraaa největší výhra. S tou separačkou pořád bojujeme, ale nějaké interaktivní hračky s pamlsky, prázdné krabice, petka naplněná pamlsky jí celkem zaměstná, takže pár hodin vydrží, huraaa částečná výhra. Teď se přemístíme ven, strakáč má lovecké pudy, ajejej, další blbá vlastnost, ale dá se řešit. Hned od mala učit za pochvalu, odměnu, hračku, přivolání "ke mně", fakt jak všude píšou, je to opravdu důležité a stokrát se vám to pak vrátí, když při tomto cviku vytrváte. Naše fena lovecké pudy má, bohužel, takže když vidí srnu, je v tahu, můžu řvát, jak chci, zlobit se jak chci, ale je to silnější než ona a než já. Naštěstí se vždy vrátí a vždy na místo, odkud vyběhla, i když jsem se jí schovala, abych jí trošku potrápila, našla mě. Křičení a agrese nepomáhají, spíš to psa více stresuje, nedoporučuji to dělat, spíš pochválit, že se vrátila (občas to jde velmi těžko, i mě ujely už kolikrát nervy, ale pak vidím tu němou tvář, co mě miluje a je odpuštěno). Teď mě možná odsoudíte, ale pořídila jsem el. obojek, opravdu neubližuje, jen upozorňuje, vyzkoušeno na vlastní kůži. Je několik stupňů, zvuk, vibrace a výboj, používáme jen vibrace, stačí to, aby ji to vytrhlo z pachové stopy, či u zahlídnutí zvěře, jen musíte být rychlejší, jak chytne stopu, nebo vidí zvíře, je v tahu, obojek, neobojek. Ale dá se s tím pracovat natolik, že pak už ho nebudete ani potřebovat. Pro nás je nejhorší zima, jak není listí a tráva v lese, tak snad vidí každé zvíře a nejvíce nám utíká. Jaro, léto, podzim, bez problému, poslouchá neskutečně. Venku dále pozor, co čuchá a žere, milují hovína všeho druhu, co víc smrdí, to více jim chutná. Do roku nám fakt žrala všechny výkaly, kromě psích. Když už jsem u potravy, trpěla nám do roku na průjmy, dlouho jsme řešili, nakonec jsme zjistili, že jí vyhovují granule s jehněčím masem a začalo se to zlepšovat. Ale štěňata prý ještě nemají nějak vyvinutou mikroflóru střev, takže hodně mladých pejsků na to trpí. Teď už je to ok, můžu ji dát cokoliv, střídat granule, dávat pamlsky různých druhů, maso, konzervy, zeleninu, ovoce a opravdu to snáší dobře. Občas jí něco prožene, ale to trápí i nás přeci. Kdyby pejsek moc hubnul a průjem nepřestával, tak hned řešit. Ještě u té konzumace, psi žerou trávu, buď žerou trávu, že jim chybí nějaké vitamíny, nebo aby se pročistili, anebo že je něco trápí a potřebují se vyblít. Vždy sledovat. Naší bylo jednou hodně špatně, snědla snad kilo trávy, blila a celá se nafoukla. Měla jsem strach, po vyblití jsem už jí nenechala žrát trávu a masírovala jí břicho, pomohlo to, ona se vyprděla, usnula a bylo dobře. Ale moje nervy vám povím. Pořád se učím, hodně si povídám s veterináři a zajímají mě jejich názory, hodně si o psech čtu, abych alespoň trochu byla v obraze, protože jak říkám, jsem laik, velký. Co bych ještě doporučila, jestli máte čas a poblíž máte nějaký cvičák, využijte toho, třeba jen na základní výcvik, pes se socializuje (velmi to potřebují) a naučíte se s ním pracovat a on s vámi. Já šla a dalo mi to strašně moc, a můžu říci, že patří mezi nejposlušnější psy na cvičáku. A ještě jednou opakuji, socializovat a socializovat, je super, když si pak rozumí i s jinými pejsky. Samozřejmě s opatrností, nikdy nevíte, na jakého psa narazíte.

No napsala bych toho tuny a tuny, ale to nemůžu, koho by to bavilo číst :D Vím, jak to po sobě čtu, tak si říkám, je vůbec dobrý nápad mít psa? Za mě, ano!!! Protože po dvou letech, kdy psa učíte a bude už po pubertě, se z něj stane dospělý a úžasný jedinec. Hany je skvělá, úžasná, je jak člověk, je hodná, s každým kamarád, má ráda kočky, poslouchá, je pořád s vámi, mazlivá, když vám není dobře, cítí to, prostě je to bezva parťák a já moc doufám, že se zadaří a bude mít úžasná štěňátka.

Tak snad vás to příliš neodradilo drazí zájemci, ale jak jsem psala, je to bez omáčky, je to tzv. true story, moje a já jen prostě chci, aby se štěně dostalo do dobrých rukou, že mu bude dána láska a že se mi zhrzené nevrátí zpět, protože to lidský tvor s ním nedal.

Veronika Różańská